Vnímání, myšlení

Senzorické procesy a vnímání

Senzorické procesy

Kognitivní (poznávací) procesy - slouží k získávání informací z vnějšího a vnitřního prostředí a k jejich dalšímu zpracování. Využíváme je například pro vzpomínání, rozhodování, plánování a řešení problémů. Kognitivní procesy zahrnují: senzorické procesy (čití), vnímání, učení, paměť, imaginaci a myšlení.

Čití - je proces získávání syrových informací z vnějšího a vnitřního prostředí a jejich transformování do podoby nervových impulsů, které mozek a mysl dále využívá. Čití probíhá ve smyslových orgánech (analyzátorech), které se skládají z receptorů, dostředivého (aferentního) nervu a příslušné smyslové oblasti mozku. Počitek - působením fyzikálního nebo chemického podnětu (který má určitou intenzitu) na receptor vzniká vzruch. Základní vlastností receptoru je senzitivita - citlivost vůči vnějším a vnitřním podnětům.

Transdukce - je proces transformace fyzikálních, chemických či biochemických podnětů do podoby nervových impulsů. Ty jsou aferentními nervovými drahami přiváděny do mozku. Receptory mají určitá omezení - hranice citlivosti smyslových orgánů (tzv. podnětové prahy).

V historii se touto problematikou zabývala psychofyzika, kdy experimentátoři přicházeli k řadě "objevným zjištěním" - například plamen svíčky je za jasné noci viditelný ze vzdálenosti 48km... Tikot hodinek je za ticha slyšitelný ze vzdálenosti 6m, pád mušího křídla na tvář je možné ucítit maximálně z výšky 1 cm apod.

Rozlišujeme tři podnětové prahy:

    Dolní (absolutní) podnětový práh - například nejslabší zvuk, který ještě slyšíme
    Horní podnětový práh - například nejvyšší tón který ještě slyšíme (netýká se ale receptorů tlaku apod.)
    Rozdílový práh - nejmenší rozdíl v intenzitě podnětu, který ještě zaznamenáme (například změna teploty vody o 0,5 stupně Celsia.

Důležitá vlastnost smyslů je jejich adaptabilita (přizpůsobivost). Smyslové orgány slouží především k zaznamenávání změn a důležitých informací. Těmi není například tlak na kůži, když si obouváme boty, ale jakmile nám někdo šlápne na nohu, zaznamenáme to hned.

Percepce - vnímání

Nervové signály odcházejí do mozku, kde se zpracovávají a vznikají vjemy. Vnímání je organizace a interpretace senzorických informací. Je to aktivní proces konstruování, při němž se uplatňují minulé zkušenosti, aktuální psychofyzický stav i naše potřeby. Příklad: Strach způsobující vnímání strašidel nebo třeba plíživých kroků v lese.

Proces vnímání zahrnuje:

    1. organizaci vjemového pole - percepční pole dělíme na figuru (předmět vnímání) a pozadí. Výjimkou jsou reversibilní figury. Při vyčleňování figury z pozadí se prosazují tvarové zákony (gestaltismus) - zákon dobrého tvaru, symetrie, podobnosti, blízkosti, dobré křivky a další.
    2. rozpoznávání objektů - jde o pochopení významu vnímaných objektů (figur) a jejich pojmenování. Při rozpoznávání používáme nejen senzorické informace, ale také zkušenosti z historie.

Senzorické procesy a vnímání. In: Studium Psychologie [online]. 2012 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: http://www.studium-psychologie.cz/obecna-psychologie/6-senzoricke-proces...