Vzdělávací materiály

Ráda bych lekci uvedla vtipem, kterým zpestřila debatu s učiteli Eva Vášová, její přednáška je základem lekce. Jdou dva forenzní psychologové a na ulici vidí zmláceného člověka. Jeden se podívá na druhého a zvolá: Pojď honem, musíme pomoc pachateli. Naštěstí tento trend se v současné době mění. Ale ano, tato lekce se také zabývá pachatelem, oběti se hodně věnujeme v lekci:
https://www.obcankari.cz/edukacni-material-trestni-pravo-ve-21-stoleti-restorativni-justice. Nechceme vyvolat pocit, že jedna strana by měla vzbuzovat zájem na úkor druhé.

Lekce vychází z přednášky Jakuba Drápala, který vystudoval kriminologii na Cambridge a dnes se zabývá tresty a trestní politikou.
Často zažíváme zhrození nad výší nějakého trestu nebo naopak na dostatečném nepotrestání nějakého druhu chování. Zaplní se titulní stránky, u piva je co řešit a lidé cítí, že prožívají spravedlivé rozhořčení. Jenže je tohle ta debata, kterou máme vést, tzn. hádat se pouze o výši trestu? Nedlužíme si taky debatu, kde budou padat následující otázky?
Jak zjistíme, že posttraumatická porucha vznikla ryze z jednání nebo z dalších 6 problémů? Jsou ji znalci schopni skutečně izolovat? Zásada in dubio pro reo soudci velí při pochybnosti stranit obžalovanému. Trestáme jednání nebo následky trestné činnosti? Pachatel dopad své trestné činnosti předem nezná. Chceme viníky přísně trestat nebo věříme v další šance?
Mají soudci mít nějaké návody, jak při vynesení trestu postupovat nebo je dobře, že mají volnou ruku? A nevadí nám pak že v jednom městě za stejnou trestnou činnost dostanu trest podmíněný, kdyžto v dalším nepodmíněný?