Khatar san? / Odkud jste? Jak slovenští Romové přišli do českých zemí za prací a co se dělo potom.

Publikace vznikla v rámci projektu O leperiben (romsky „vzpomínka“) / Paměť romských dělníků. Najdete v ní čtyři výukové lekce, které můžete bez dalších úprav či rozsáhlé přípravy použít při výuce v posledních ročnících základních škol a na středních školách, ale také na tematických táborech či nejrůznějších seminářích. Těm, kteří se chtějí dozvědět něco o východiscích lekcí a o projektu, ze kterého materiály vycházejí, je určen tento krátký úvod.

Lekce jsou různorodé jak rozsahem a využitím metod, tak i rukopisem jednotlivých autorek. Společné je však téma vzpomínání, rodinné historie, objevování a pojmenovávání hodnot ve vyprávění, nahlížení nejen do osobní historie.

Na různé úrovni náročnosti všechny lekce sledují stejné vzdělávací cíle. Vycházíme z představy vzdělávání, jak je zakotvena v rámcových vzdělávacích plánech Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Kromě obsahů lekcí jsou stejně důležité i použité didaktické postupy, které mají rozvíjet klíčové kompetence, zde především kompetence komunikační a občanské. Kromě výkladu často pracují studenti i žáci s texty, fotografiemi či audionahrávkami, a to samostatně nebo ve skupinách.

Lekce lze využít v různých vyučovacích předmětech. Nabízí se zde dějepisné lekce akcentující téma sociálních změn v Československu po druhé světové válce. Můžete je také použít do zeměpisných hodin, obsahují téma Československého místopisu a rozdílu mezi životem a ekonomikou na slovenské vesnici a v českých městech. Důležitými tématy, kterých se lekce dotýkají, jsou ale také občanská různost, tolerance a soužití, a můžete je proto zařadit i do hodin občanské či rodinné výchovy. Pro pokročilejší žáky a studenty humanitně zaměřených škol můžete zařadit ukázku romského etnoklektu češtiny. Nabízí se však také tyto předměty spojit, nejvýrazněji z lekcí vystupuje téma multikulturality, které je v rámcových vzdělávacích tématech zařazeno jako průřezové pro všechny vzdělávací cykly.

Všechny lekce v různé míře představují příběhy Romů v Československu po druhé světové válce, rozdílné kulturní prostředí, ze kterého přišli, a jejich hledání místa ve většinové společnosti skrze práci v průmyslu a službách. Osudy, které se staly dostupné díky projektu Leperiben, většinou zahrnují časté stěhování a osobní zvraty, pořád to jsou ale „příběhy obyčejných lidí“. Naši vypravěči mluví o podobných věcech, které zažívají dnešní mladí lidé a jejich rodiny, ale také senioři, jakkoli se změnily historické kulisy. Lekce tedy nemají primárně popsat, jak je život Romů jiný a specifický, ale v čem jsou příběhy našich pamětníků obecně lidské.

Jako přednost našich lekcí ve srovnání s dostupnými vzdělávacími materiály vidíme, že příběhy konkrétních pamětníků mají výrazný emoční náboj. Kromě poznání historických reálií tak slibují i zprostředkování osobního prožitku příběhu a popisované doby, který mohou studenti, žáci, ale i vy – pedagogové zařadit do kontextu současné společnosti a morálně zhodnotit.

Projekt O leperiben / Paměť  romských dělníků vznikl z potřeby propojit v oblasti česko-romských vztahů akademické působení s kulturní a pedagogickou praxí. V letech 2012 a 2013 sbíral tým složený ze sociologů, historiků, komunitních pracovníků, sousedů a příbuzných vzpomínky slovenských Romů, kteří přišli do Brna a na Ostravsko po roce 1945 za prací. V roce 2014 představíme příběhy na výstavách v Ostravě, Brně a Praze a téma přinášíme také do škol. Projekt v tomto kontextu naplňuje obecnou pravdu, že v historii a jejím poznání a pochopení často dřímá klíč k porozumění vlastní žité přítomnosti; emocím, jež doprovázejí ne vždy snadné soužití lidí, kteří se navzájem liší natolik, že to v nich vyvolává vzájemný strach a nedůvěru. Ve spolupráci s Muzeem romské kultury se také snažíme doplnit bílé místo na mapě moderní české historiografie. Slovenští Romové do českých měst patří, jejich potomci často ani své kořeny na Slovensku nehledají a v tomto směru se plně s sebou vláčejí cejch přistěhovalců, který se po ekonomické restrukturalizaci po roce 1989 ještě přetavil v nelichotivou nálepku obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Dělníci, uklízečky a spisovatelé z našich příběhů snad tento obrázek doplní o chybějící významové odstíny.
Marie Cudráková, Lada Červeňáková, Karina Hoření, Jitka Oláh a vedoucí projektu Kateřina Sidiropulu Janků
 

cc by-nc-nd

O nás

Jsme učitelé, kteří se rozhodli přispět ke zvýšení prestiže svého oboru. Asociaci učitelů občanské výchovy a společenských věd jsme založili především proto, že nechceme být nadále pasivními diváky častých a ne vždy koncepčních změn, které se v našem oboru dějí.

Adresa

Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd
Gymnázium Sázavská
Sázavská 830/5
120 00 Praha 2

Archivováno
Národní knihovnou České Republiky

V našich lavicích sedí budoucí premiéři, ministři, zastupitelé, prezidentky, lékaři, lékařky... celá společnost.
V rámci občanky padají ty nejdůležitější a nejpodstatnější otázky.
Řešíme demokracii, politiku, právo, lidská práva, rasismus, xenofobii,...
Záběr občanky je tak velký, že v něm prostě všichni plavou!
Chybí metodiky, kvalitní vzdělávací materiály, spolupráce mezi učiteli...
...chybí protor pro nás, pro občankáře!
Rozhodli jsme se zvýšit prestiž ZSV.
Rozhodli jsme se, že vytvoříme Asociaci, zázemí pro všechny občankáře.
Musíme začít teď hned a pomoc si sami!