Pracovní listy

Anotace:

Aktivita pracuje s ukázkou z filmu Persepolis. Žáci interpretují pocity a postoje postav filmu, popíší, jak se jim žije v nově nastoleném režimu. Režim charakterizují. Hodnotí obtížnost situace pro dospívající dívku.

Vážení učitelé,
ekonomie je věda o způsobech, jakým uspokojujeme naše potřeby. V rámci výuky tak  stojíme před žáky s výzvou naučit je nejen základní ekonomické pojmy, ale mohli bychom se pokusit poskytnout i odpovědi na to, jak a proč zatím naše společnost neumožňuje uspokojování potřeb všech.
Soubor přednášek a lekcí, které jsme pro vás připravili, nám v tomto nesnadném úkolu přináší vhled a orientaci. Můžeme se nechat inspirovat přednáškou Aleše Roda Proč je bohatší společnost, kde mladí znají základy ekonomie  a nasměrovat své žáky k tomu, aby nečekali, až jejich potřeby uspokojí někdo jiný, ale sami převzali iniciativu. Přednáška Michala Skořepy Otazníky nad ekonomickým růstem nás srozumitelně provede vším, co jste chtěli o ekonomickém růstu vědět, ale báli jste se zeptat. Unikátní je přednáška Elišky Vejchodské Ekonomika a udržitelný rozvoj, protože do běžné výuky ekonomie přináší novou perspektivu udržitelného růstu. Tak jako Kant obohatil slovník nás všech pojmem “a priori”, Eliška Vejchodská nesmazatelně přispěla osvětlením pojmu “decoupling”. Vězte, že pokud se vám rozblikala kontrolka z oblasti redukce učiva místo jeho dalšího rozšiřování, zde rozhodně není na místě.

Anotace:

Lekce si klade za cíl zamyslet se společně s žáky nad rozdělením na drogy legální a nelegální. Zda výše uvedené dělení odráží škodlivost následků jednotlivých drog. Nejvíce se zaměříme na alkohol, který je přirozenou součástí lidské kultury již po 1000 let. Je společensky tolerován, přestože způsobuje stejné psychické onemocnění závislostí jako drogy nelegální. Co vlastně hranice mezi legalitou a nelegalitou odráží? Lekce si neklade za cíl legalizovat jakoukoli návykovou látku, spíše vede k zamyšlení, zda fakt, že je něco povolené znamená, že je to bezpečnější.

Doporučujeme si do školy na program prevence objednat odborníky. Lekce neslouží jako náhražka preventivního programu, pouze se snaží téma otevřít. Účinná prevence je dlouhodobá a promyšlená prevence.

Probační a mediační službu vnímáme za natolik důležitou, že jí budeme věnovat hned 3 lekce. Jedna se věnuje čistě oběti, druhá pachateli a poslední mediaci. Žáci si během krátkých aktivit osvojí, k čemu Probační a mediační služba slouží a v jakém případě se na ni obrátit.

Lekce se zabývá pachateli. Žáci si zkouší modelovou situaci, jejímž výstupem je konference s novináři na téma: Jak pracujeme s pachateli?

Anotace:

Lekce žákům přiblíží zákon o obětech, sami odborníci (viz debata zástupců Policie, Probační a mediační služby a Bílého kruhu bezpečí, odkaz v samostudiu) si stěžují, že veřejnost nemá povědomí o zákonu o obětech trestní činnosti. Například zvlášť zranitelné oběti (např. děti, oběti znásilnění, oběti z nenávist) mají právo na zmocněnce (právní poradenství po celou dobu trestního řízení) a důvěrníka (psychická podpora). Lekce také přibližuje postupy a trendy v práci s obětmi trestných činů. Lekce žákům v rámci pracovního listu zprostředkuje na konkrétní podoby pomoci. Zdůrazněme, že u většiny poskytovatelů pomoci je garantována anonymita. Nezapomínejme, že i oni mohou být oběťmi neviditelného násilí.

Anotace:

Probační a mediační službu vnímáme za natolik důležitou, že jí budeme věnovat hned 3 lekce. Jedna se věnuje čistě oběti, druhá pachateli a poslední mediaci. Žáci si během krátkých aktivit osvojí, k čemu slouží Probační a mediační služba a v jakém případě se na ni obrátit.

Lekce vychází z přednášky Jakuba Drápala, který vystudoval kriminologii na Cambridge a dnes se zabývá tresty a trestní politikou.
Často zažíváme zhrození nad výší nějakého trestu nebo naopak na dostatečném nepotrestání nějakého druhu chování. Zaplní se titulní stránky, u piva je co řešit a lidé cítí, že prožívají spravedlivé rozhořčení. Jenže je tohle ta debata, kterou máme vést, tzn. hádat se pouze o výši trestu? Nedlužíme si taky debatu, kde budou padat následující otázky?
Jak zjistíme, že posttraumatická porucha vznikla ryze z jednání nebo z dalších 6 problémů? Jsou ji znalci schopni skutečně izolovat? Zásada in dubio pro reo soudci velí při pochybnosti stranit obžalovanému. Trestáme jednání nebo následky trestné činnosti? Pachatel dopad své trestné činnosti předem nezná. Chceme viníky přísně trestat nebo věříme v další šance?
Mají soudci mít nějaké návody, jak při vynesení trestu postupovat nebo je dobře, že mají volnou ruku? A nevadí nám pak že v jednom městě za stejnou trestnou činnost dostanu trest podmíněný, kdyžto v dalším nepodmíněný?

Lekce vychází z přednášky Jakuba Drápala, který vystudoval kriminologii na Cambridge a dnes se zabývá tresty a trestní politikou.
Často zažíváme zhrození nad výší nějakého trestu nebo naopak na dostatečném nepotrestání nějakého druhu chování. Zaplní se titulní stránky, u piva je co řešit a lidé cítí, že prožívají spravedlivé rozhořčení. Jenže je tohle ta debata, kterou máme vést, tzn. hádat se pouze o výši trestu? Nedlužíme si taky debatu, kde budou padat následující otázky:
Jak jsou školeni soudci při ukládání trestů?
Proč jsou u nás tak velké rozdíly v rozsudcích za stejné trestné činy mezi jednotlivými soudci? Proč se někdy uděluje za stejný trestný čin podmíněný a jindy nepodmíněný trest? Jak pracovat s trestní minulostí? Jak pracovat s vězni ve výkonu trestu? Jaké mít nároky na bachaře? Jak systémově efektivně pomáhat vězňům (ve vězení i po propuštění), aby se nám nevraceli do výkonu trestu? Jak uvažovat o účelu trestu? Jak získávat data k měření efektivity trestu?

Anotace:

Metoda Markovič: Hojer, když jsem seriál sledovala, prožívala jsem rozporuplné pocity. Hledat lidskost v příbězích o sadistech, nejde vždy snadno. Pomohla mi přednáška Evy Vášové (viz níže) i filmová postava na motivy příběhu Vladimíra Tekverka, hraje ji Vojta Kotek. Vladimír Tekverk letecký inženýr s IQ 140, od dětství pozoroval vlastní sadistické sklony. Ve čtrnácti letech na školním výletě poprvé pocítil intenzivní nutkání zavraždit spolužačku, se kterou zůstal o samotě, nicméně tehdy z místa utekl. Brzy zjistil, že trpí sadismem, ale byl přesvědčený, že se dokáže ovládat. Oženil se a stal se otcem, v práci byl popisován jako vzorný, ale introvertní, neměl téměř žádné přátele. V soužití s manželkou se sadisticky neprojevoval.
Ta byla tak velmi překvapená, když se jedné noci v červnu 1979 vzbudila a spatřila svého manžela naprosto zakrváceného. Tekverk jí řekl, že v parku zavraždil dívku. Náhodnou, šestnáctiletou oběť, kterou potkal v MHD, a doslova ji rozbodal. Tekverk se nejen svěřil manželce, ale chtěl to říct také policii, a tak se spolu s manželkou vydali zpět do parku, kde kultivovaný třicátník vyšetřovatelům bez okolků sdělil, že to spáchal on. Že je útočný sadista u něj potvrdila všechna vyšetření.
V závěru seriálu zazní otázka, zda by mu pomohla psychiatrická intervence v dospívání. On řekne, možná ano, ale vnímal bych ji jako selhání. Vzhledem k tomu, že pracujeme dopívajícími, kdy se poruchy začínají často poprvé projevovat, máme možnost normalizovat psychiatrickou intervenci, mluvit o poruchách i o možnostech léčby. Myslím, že věta, která je součást názvu lekce je výstižná: Nemůžete za své pocity, můžete za své činy, jedná se totiž o claim projektu PARAFILIK, který zpustil Národní ústav duševního zdraví. Sami sexuologové varují, že psychiatrickou intervenci v rámci projektu PARAFILIK (on-line poradna) vždy neposkytují dostudovaní psychiatři, ale vzhledem k tomu, že moje generace hledala rady ohledně nejistoty v oblasti sexu často na e-miminu, tak si myslím, že znalost možné poradny žákům může přispět.

Myslím, že rozhodně není naše práce někoho diagnostikovat a příliš dopodrobna se zabývat jednotlivými poruchami, pokud na ně nejsme odborníci, ale vhled do problematiky a odkaz na případnou anonymní pomoc v našich možnostech je. Lekce je způsob podpory vaší snahy.