Vzdělávací materiály

Anotace:

Lekce rozvíjí schopnost žáků přemýšlet o tom, jak svým jazykem a chováním na internetu spoluutvářejí veřejný prostor. Na konkrétních případech (kauzy Filipa Turka, mladých republikánů a Katariny Demetrashvili) žáci zkoumají veřejný dopad slov, a jak se v digitálním prostředí stírá hranice mezi soukromým a veřejným.

Nejde o hodnocení, co je „správné“ říkat, ale o porozumění tomu, jak se jazyk, kontext a platforma podílejí na vytváření obrazu člověka ve veřejném prostoru.
Cílem je, aby žáci pochopili, že v digitálním světě se soukromé projevy snadno stávají veřejnými – a že každý výrok může mít své právní, profesní i reputační důsledky.
Upozorňujeme, že lekce pracuje s autentickými texty z různých kauz, zvažte jejich použití.

Anotace:

Lekce vychází z přednášek a rozhovorů Jan A. Kozáka.
Lekce začíná krátkou diskuzí o tom, co žáci vědí o konspiračních teoriích, a následně se zaměřuje na analýzu konkrétního případu z videa (Akta X). Prostřednictvím hry na „tichou poštu“ si žáci zažijí, jak se informace zkreslují, a poté diskutují, jak podobné procesy fungují v šíření mýtů a konspiračních teorií. Žáci budou vedeni k analýze, jak se možné reálné obavy a problémy v konspiračních teoriích odrážejí, a zároveň budou zkoumat, jak zkreslené nebo lživé informace mohou přispívat k polarizaci společnosti a ztrátě důvěry. Líbí se mi výrok Jana Koháka, že extrému lze zabránit hýčkáním si svých kritiků i o něm lekce je.