Pracovní listy

Lekce pracuje s filmem Pan Nikdo proti Putinovi.
Lekce žákům na konkrétních příkladech ukáže, jak vypadají znaky autoritářského režimu (kontrola médií, potlačování opozice, „jediná státní pravda“, tresty za jiné názory). Porovnáme komunistické Československo s dnešním Ruskem: začneme krátkou dobovou ukázkou (ministr vnitra František Kincl, duben 1989) a navážeme prací s ověřitelnými zdroji o Chartě 77 i současných formách občanského odporu v Rusku. Cílem není říkat, že „Rusové jsou oběti“. Cílem je pochopit, proč i malá, riziku vystavená a často rozptýlená skupina lidí dokáže ve společnosti dlouhodobě otevírat prostor pro změnu — stejně jako to dělala Charta 77 tehdy a dělají to dnešní ruští občanští aktivisté, ale v případě Ruska i partyzáni.

Následující lekce je první vlaštovkou v připravovaném tématu krizové komunikace: 

Před pár dny nám do schránky dorazila příručka „72 hodin. Jak se připravit na krizové situace a společně je zvládnout“ od Ministerstva vnitra. Vzhledem k tomu, že mi je téměř padesát a podobný materiál jsem dostala poprvé, jsem si ho zodpovědně přečetla.

Překvapilo mě ale, že z celé rodiny jen já. Nevím, jak jsou na tom ostatní lidé, ale pro jistotu jsem připravila několik aktivit k tématu pro žáky základních a středních škol. Jak se to říká? Kdo je připraven, je připraven.

Filosofie jako nástroj k objevování světa

Čtvrtý vzdělávací balíček, který vznikl ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR, přináší sedm nových témat spojujících svět odborného bádání s praxí učitelů. Cílem je nabídnout učitelům nástroje, jak vést s žáky hlubší debatu o světě, společnosti, technologiích a hodnotách – bez složité teorie, zato srozumitelně, hravě a s jistotou odborné kvality.

Projev prezidenta 28. října není jen slavnostní řeč – je to hlavní státnický proslov roku, který vyjadřuje, jak si země připomíná své kořeny a kam směřuje. Kolik žáků vaší třídy projev slyšelo? V mých třídách o třiceti žácích mezi nulou až pěti. Má jen 11 minut, co s ním pracovat v rámci výuky?

Anotace:

Lekce rozvíjí schopnost žáků přemýšlet o tom, jak svým jazykem a chováním na internetu spoluutvářejí veřejný prostor. Na konkrétních případech (kauzy Filipa Turka, mladých republikánů a Katariny Demetrashvili) žáci zkoumají veřejný dopad slov, a jak se v digitálním prostředí stírá hranice mezi soukromým a veřejným.

Nejde o hodnocení, co je „správné“ říkat, ale o porozumění tomu, jak se jazyk, kontext a platforma podílejí na vytváření obrazu člověka ve veřejném prostoru.
Cílem je, aby žáci pochopili, že v digitálním světě se soukromé projevy snadno stávají veřejnými – a že každý výrok může mít své právní, profesní i reputační důsledky.
Upozorňujeme, že lekce pracuje s autentickými texty z různých kauz, zvažte jejich použití.

Téma rozpočtu se nyní živě řeší, zkuste si s žáky simulovat, jak se rozpočet tvoří. Veškteré podklady máte připravené níže. 

Anotace: Žáci si na vlastní kůži vyzkouší, jak funguje sestavování státního rozpočtu vládou. V rolích ministrů se snaží rozdělit omezený objem peněz mezi různé resorty. Zjišťují, že rozpočet není jen tabulka čísel, ale zrcadlo hodnot a priorit společnosti, toho, co vláda považuje za nejdůležitější: bezpečí, zdraví, vzdělání, solidaritu nebo životní prostředí.
Cílem je zažít proces vyjednávání, poznat složitost politických rozhodnutí a uvědomit si, že každé rozhodnutí „kam peníze půjdou“ znamená, že jinde peníze chybí. Aktivita zároveň rozvíjí finanční i občanskou gramotnost, schopnost argumentace, empatie, týmové spolupráce a respektu k odlišným postojům.

AI bezpochyby přináší do našich životů obrovskou změnu. Mění se kreativní průmysl, povaha práce, vzdělávání nebo způsob vyhledávání informací. Jenže tenhle vývoj má svoji cenu: generativní AI je výpočtově, a tedy i energeticky mimořádně náročné. Představíme problémy, které jsou s ekologickou stránkou AI spjaty a etické dilema, které s nasazením této technologie přímo souvisí: přispěje aktivně k ochraně klimatu a záchraně planety, nebo naopak situaci ještě zhorší?
Jak bychom měli my sami a my jako stát a planeta přistoupit k těmto výzvám?

Autorka: Josefína Topolová

Anotace:

Co když se volby konají, ale nejsou fér? Někdo má víc peněz, někdo lepší přístup k médiím, někdo může měnit pravidla – a rázem se z „demokracie“ stává jen její stín.
Podíváme se na Indii – údajnou největší demokracii světa, kde se právě nerovnost v přístupu k médiím, financím nebo k informacím ukazuje v plné síle. Rozbor tohoto stavu použijeme jako zrcadlo pro Česko: uvidíme, co z indických příkladů se u nás může opakovat, a kde naopak máme pojistky, které demokracii chrání.
Žáci budou pracovat s konkrétními případy: anonymní financování kampaní v Indii, zákon zvýhodňující některá vyznání, tlak na média i centralizaci moci. Vedle toho postavíme české příklady – od zákona o právu na informace přes dohled nad financováním stran až po nezávislá veřejnoprávní média. Společně vyplníme do tabulky signálů a budeme sledovat, co demokracii oslabuje a co ji naopak posiluje.
Nakonec nahlédneme i do tří mezinárodních indexů (EIU, V-Dem, Freedom House) a uvidíme, proč se jejich výsledky liší. Každý žák pak vše shrne jedinou větou: Jeden signál eroze demokracie, který dokážu už zítra rozpoznat v novinách, a jedna pojistka, kterou bych bránil/a zuby nehty.

Anotace:

V této aktivitě se žáci stanou jazykovými detektivy, kteří zachytili záhadnou zprávu z neznámého zdroje – umělé inteligence (jazykového modelu). Jejich úkolem je odhalit skutečný význam zprávy, prověřit její spolehlivost a rozhodnout, zda se podle ní dá jednat. Během vyšetřování projdou třemi stanovišti, na kterých zažijí klíčové principy fungování jazyka, filozofie jazyka a práce s jazykovými modely.

Anotace:

„Společenská soudržnost“ se dnes skloňuje při každé krizi — ale co přesně znamená a komu skutečně prospívá? Lekce žáky přivede k tomu, že pojem není neutrální: má různé podoby i rizika, a proto je potřeba klást tři jednoduché otázky — soudržnost kolem čeho, pro koho a koho vylučuje — a umět odlišit dobrovolné semknutí od vynucené jednoty. Na scénářích uvidí, že soudržnost může být hybnou silou demokracie a spolupráce, ale také nástrojem nátlaku (např. nacistická či autoritářská společnost), takže sama o sobě není měřítkem dobra.
Lekce pracuje s hodnotovým rámcem rovnost – solidarita – pluralita – společné dobro a vede k tvorbě společné mapy toho, co dává soudržnosti smysl i hranice.
Součástí je i aktivita „Kdo by nám pomohl?“, která na příkladech EU, Rady Evropy, OECD a OSN ukáže, že různí aktéři pojem naplňují odlišně a podle toho navrhují i řešení.
Výsledkem je srozumitelný kompas pro celospolečenskou debatu, která může začít otázkou: Je-li lékem na polarizaci soudržnost, co tím vlastně říkáme?

Lekce může sloužit jako celek nebo si vyberte úkoly, které vnímáte jako vhodné pro vaše žáky.