Čeština

Anotace:

„Společenská soudržnost“ se dnes skloňuje při každé krizi — ale co přesně znamená a komu skutečně prospívá? Lekce žáky přivede k tomu, že pojem není neutrální: má různé podoby i rizika, a proto je potřeba klást tři jednoduché otázky — soudržnost kolem čeho, pro koho a koho vylučuje — a umět odlišit dobrovolné semknutí od vynucené jednoty. Na scénářích uvidí, že soudržnost může být hybnou silou demokracie a spolupráce, ale také nástrojem nátlaku (např. nacistická či autoritářská společnost), takže sama o sobě není měřítkem dobra.
Lekce pracuje s hodnotovým rámcem rovnost – solidarita – pluralita – společné dobro a vede k tvorbě společné mapy toho, co dává soudržnosti smysl i hranice.
Součástí je i aktivita „Kdo by nám pomohl?“, která na příkladech EU, Rady Evropy, OECD a OSN ukáže, že různí aktéři pojem naplňují odlišně a podle toho navrhují i řešení.
Výsledkem je srozumitelný kompas pro celospolečenskou debatu, která může začít otázkou: Je-li lékem na polarizaci soudržnost, co tím vlastně říkáme?

Lekce může sloužit jako celek nebo si vyberte úkoly, které vnímáte jako vhodné pro vaše žáky.

Anotace:

Lekce seznamuje žáky s technikami politické mobilizace a polarizace v kampaních (slogany, symboly, nepřítel, cherry-picking, whataboutism). Součástí je i srovnání se současnou praxí v Indii, kde vládní strana využívá kulturní a náboženské rámce (hindutva) k oslovování voličů a mobilizuje masy na základě náboženství.
Žáci analyzují příklady sloganů, připravují férovou kampaň a hodnotí práci vrstevníků. Cílem je posílit mediální a občanskou gramotnost, etické uvažování a tříbit schopnost cílit na změnu kvality života, nikoli pouze posilovat emoce nepřátelství.

V mých očích je Marie Kondo kulturní ikona, kterou v určitou dobu všichni znali, i když nechtěli. Jako mé děti. Těm přitom metoda Konmari pročistila domov a vnesla do něj energii a radost. Její velký úklid se mi vybavil v souvislosti s návrhem daňové reformy. Podaří se nám najít paralely?
 

Anotace:
Vzdělávací program pro žáky 14+ propojuje film Velký vlastenecký výlet s prací ve třech rolích, které se ve válce skutečně setkávají: váleční novináři, humanitární konvoj a pozorovatelé mezinárodního práva (vyšetřovatelé Mezinárodního trestního soudu spolu s humanitárními právníky). Před filmem třída v týmech plánuje „cestu“ po trase Charkov → Izjum → Donbas: novináři připraví bezpečný a etický sběr svědectví (co točit a jak ověřovat informace), konvoj navrhne spravedlivou distribuci pomoci (menší výdeje, časová okna, prioritní přístup zranitelným) a tým mezinárodního práva vytvoří plán vyšetřovacího místa v Izjumu metodou „tří perimetrů“ (vnitřní – forenzní práce, pracovní – evidence, vnější – rodiny a média) včetně jednosměrné trasy důkazů a jasných pravidel nestrannosti. Žáci přitom pracují s jednoduchými nástroji (slepá mapa, mapa leteckých poplachů pro volbu bezpečných oken přesunů) a srozumitelnými principy ochrany důstojnosti, bezpečí a neutrality.
Po filmu následuje řízená reflexe hodnot, která stojí na postavách příběhu (Ivo, Nikola, Petr a filmaři): žáci nejprve sepíší, v čem se protagonisté shodují a v čem se rozcházejí, a své závěry krátce obhájí. Debata pak vede k otázkám osobní svobody vs. odpovědnosti (např. „zákazy EU“ vs realita regulací nových výrobků), k hranicím dialogu („máme se bavit za všech okolností?“) a k nepřekročitelným normám: sexuální násilí ve válce není „pochopitelné“ – je to zločin, který právo i etika jednoznačně odsuzují. Pro lepší porozumění svobodě projevu žáci srovnají otevřenou demokratickou debatu v EU s praxí represivních zákonů v dnešním Rusku, které trestají „diskreditaci armády“ a „nepravdivé informace o válce“ – a uvažují, co by se dělo s protagonistou, kdyby v Rusku veřejně mluvil stejně kriticky jako ve filmu. Cílem není „přesvědčit“, ale umět pracovat s fakty, rozlišit názor od ověřitelného tvrzení a vést bezpečnou, důstojnou diskusi.
Během jedné 45minutové hodiny (s volitelným rozšířením na 2×45 min) vzniknou konkrétní výstupy: mapa trasy s bezpečnými okny a body krytu, plán vyšetřovacího místa (tři perimetry), návrh spravedlivé distribuce pomoci a krátký novinářský výstup (3 ověřená zjištění + 1 citace). Program pěstuje mediální gramotnost, kritické myšlení, empatii a občanské dovednosti (práce s pravidly, rolemi a odpovědností).

Nyní dokument najdete i na streamovací platformě NETFLIX.

Anotace:
Tato sada tří propojených lekcí pomáhá žákům pochopit, co znamenala transformace české ekonomiky po roce 1989. Kombinuje témata z dějepisu, občanské výchovy i ekonomie a ekonomiky a nabízí tak hlubší vhled do období, kdy se naše země měnila z plánovaného hospodářství v tržní ekonomiku. Metodika si klade za cíl nejen přiblížit fakta, ale především pomoci žákům vcítit se do tehdejších dilemat a pochopit, že změna systému nebyla jen o svobodě, ale také o zodpovědnosti, nejistotě a dopadech na každodenní život. Metodika vychází z přednášky: Ondřej Ševeček: Rok 1989 – revoluce ekonomiky: od plánu k trhu (odkaz níže, spolupráce s FÚ AV), dělí se na 3 lekce.

Anotace:

V přednášce rozebírá paní doktorka Věra Schifferová (spolupráce s Filosofickým ústavem AV) z filosofické perspektivy úvahy o válce a míru v díle Jana Amose Komenského. Jde o vysoce erudovanou přednášku nabitou citáty, odkazy a interpretacemi. Může být využita ve specializovaných filosofických seminářích nebo dána k dispozici individuálně, především ale slouží pedagogovi. Metodika obsahuje tři různě zaměřené pracovní listy, které lze použít dohromady i zvlášť. Všechny obsahují práci s Komenského texty a vztahují se jednak k vytvoření představy o dobovém kontextu Komenského života, jednak k jeho myšlenkám o válce a míru a jejich aktuálnosti v současném světě. Může být využita v ZSV, českém jazyce, dějepise a etické výchově.

Anotace:

Metodika doplňuje přednášku Martina Nitscheho (spolupráce s Filosofickým ústavem AV), v níž odpovídá na otázku, co je filosofie umění a čím se zabývá, a zaměřuje se na otázku pojímání talentu. Tři pracovní listy lze použít v rámci jedné vyučovací jednotky nebo jednotlivě. V PL1 se žáci pokusí vymezit pole estetiky a pole filosofie umění, PL2 je věnován významovému posunu slova talent od starověku do současnosti a v PL3 žáci srovnávají Kantův a Nietzscheho přístup k tématu a reflektují vlastní zkušenost. Přednáška je nabitá inspirativními tématy a doplněná stručnou a strukturovanou prezentací, která výborně umožňuje téma uchopit. Pro rozvíjení témat je možné využít též metodiku Skandál!, která se zabývá kontroverzním uměním (viz Odkazy a doporučení na konci.)

Autorka: Monika Stehlíková 

Připravili jsme metodiku, která pracuje s politickým kompasem a může žáky vést k promyšlenějšímu a informovanému rozhodování, až půjdou k volbám.

Výhoda je, že v rámci lekce zůstáváte na neutrální půdě – nemusíte dávat najevo své politické preference, pokud nechcete. Žáci sami přijdou na to, která politická uskupení zastávají jaké postoje, a vy je jen provázíte diskusí.

Volební kalkulačka: kolik lidí ji zodpovědně vyplňuje, ale zasekávají se na tématech, u kterých odpovídají "nevím"? Kolikrát procházíme volební kalkulačku my, učitelé, u kterých není opakované "nevím" příliš žádoucí? Tato metodika by nám mohla práci s ní trochu usnadnit.

Anotace:
Tato lekce žákům představí myšlenku Marshalla McLuhana „Medium is the message“ a její význam pro dnešní svět médií a influencerů. Společně budeme zkoumat, jak forma média (např. TikTok vs. kniha) mění naše přemýšlení, pozornost a vnímání pravdy.
Pomocí mýtu o Narcisovi si ukážeme, jak se ve světě digitálních obrazů a obsahu často ztrácíme ve vlastním odrazu. Stejně jako Narcis nepoznal, že se dívá sám na sebe, i my jsme fascinováni tím, co média ukazují – a zapomínáme, že často jen potvrzují naše vlastní preference, hodnoty a touhy. Tento fenomén McLuhan nazývá narcisovou hypnózou.
Lekce propojí historický vývoj duchovní autority (např. výklad Bible v době reformace) s dnešními „novými proroky“ – influencery, algoritmy a digitálními platformami. Žáci se zamyslí nad tím, kdo dnes určuje, co je pravda, a jakou roli v tom hrajeme my sami jako publikum.
Cílem lekce je rozvíjet mediální gramotnost, kritické myšlení a schopnost vnímat média nejen jako zdroj informací, ale jako zrcadlo naší vlastní společnosti a osobnosti.