Státní správa, politologie

Aktivita má dvě části. Před projekcí společně posbíráme, jak dnes lidé v Rusku protestují proti válce na Ukrajině — od nenápadných gest po viditelné akce — a zároveň si ukážeme, jak režim přes sociální sítě láká a formuje mladé. Pokud už máte za sebou lekci „ČSSR a současné Rusko“, můžete lekcí navázat, lekce ovšem funguje i samostatně. Po projekci filmu Pan Nikdo proti Putinovi se žáci přenesou do konkrétních situací „současného Ruska“. Nehledáme „správné řešení“, spíš cit pro hranice a odvahu a demonstraci, jak média a propaganda ovlivňují každodenní rozhodování. Cílem je odnést si z filmu víc než zážitek: schopnost vidět souvislosti a pojmenovat vlastní postoj.

Autorka: Monika Stehlíková

Lekce pracuje s filmem Pan Nikdo proti Putinovi.
Lekce žákům na konkrétních příkladech ukáže, jak vypadají znaky autoritářského režimu (kontrola médií, potlačování opozice, „jediná státní pravda“, tresty za jiné názory). Porovnáme komunistické Československo s dnešním Ruskem: začneme krátkou dobovou ukázkou (ministr vnitra František Kincl, duben 1989) a navážeme prací s ověřitelnými zdroji o Chartě 77 i současných formách občanského odporu v Rusku. Cílem není říkat, že „Rusové jsou oběti“. Cílem je pochopit, proč i malá, riziku vystavená a často rozptýlená skupina lidí dokáže ve společnosti dlouhodobě otevírat prostor pro změnu — stejně jako to dělala Charta 77 tehdy a dělají to dnešní ruští občanští aktivisté, ale v případě Ruska i partyzáni.

Filosofie jako nástroj k objevování světa

Čtvrtý vzdělávací balíček, který vznikl ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR, přináší sedm nových témat spojujících svět odborného bádání s praxí učitelů. Cílem je nabídnout učitelům nástroje, jak vést s žáky hlubší debatu o světě, společnosti, technologiích a hodnotách – bez složité teorie, zato srozumitelně, hravě a s jistotou odborné kvality.

Projev prezidenta 28. října není jen slavnostní řeč – je to hlavní státnický proslov roku, který vyjadřuje, jak si země připomíná své kořeny a kam směřuje. Kolik žáků vaší třídy projev slyšelo? V mých třídách o třiceti žácích mezi nulou až pěti. Má jen 11 minut, co s ním pracovat v rámci výuky?

Téma rozpočtu se nyní živě řeší, zkuste si s žáky simulovat, jak se rozpočet tvoří. Veškteré podklady máte připravené níže. 

Anotace: Žáci si na vlastní kůži vyzkouší, jak funguje sestavování státního rozpočtu vládou. V rolích ministrů se snaží rozdělit omezený objem peněz mezi různé resorty. Zjišťují, že rozpočet není jen tabulka čísel, ale zrcadlo hodnot a priorit společnosti, toho, co vláda považuje za nejdůležitější: bezpečí, zdraví, vzdělání, solidaritu nebo životní prostředí.
Cílem je zažít proces vyjednávání, poznat složitost politických rozhodnutí a uvědomit si, že každé rozhodnutí „kam peníze půjdou“ znamená, že jinde peníze chybí. Aktivita zároveň rozvíjí finanční i občanskou gramotnost, schopnost argumentace, empatie, týmové spolupráce a respektu k odlišným postojům.

Anotace:

„Společenská soudržnost“ se dnes skloňuje při každé krizi — ale co přesně znamená a komu skutečně prospívá? Lekce žáky přivede k tomu, že pojem není neutrální: má různé podoby i rizika, a proto je potřeba klást tři jednoduché otázky — soudržnost kolem čeho, pro koho a koho vylučuje — a umět odlišit dobrovolné semknutí od vynucené jednoty. Na scénářích uvidí, že soudržnost může být hybnou silou demokracie a spolupráce, ale také nástrojem nátlaku (např. nacistická či autoritářská společnost), takže sama o sobě není měřítkem dobra.
Lekce pracuje s hodnotovým rámcem rovnost – solidarita – pluralita – společné dobro a vede k tvorbě společné mapy toho, co dává soudržnosti smysl i hranice.
Součástí je i aktivita „Kdo by nám pomohl?“, která na příkladech EU, Rady Evropy, OECD a OSN ukáže, že různí aktéři pojem naplňují odlišně a podle toho navrhují i řešení.
Výsledkem je srozumitelný kompas pro celospolečenskou debatu, která může začít otázkou: Je-li lékem na polarizaci soudržnost, co tím vlastně říkáme?

Lekce může sloužit jako celek nebo si vyberte úkoly, které vnímáte jako vhodné pro vaše žáky.

Anotace:

Lekce seznamuje žáky s technikami politické mobilizace a polarizace v kampaních (slogany, symboly, nepřítel, cherry-picking, whataboutism). Součástí je i srovnání se současnou praxí v Indii, kde vládní strana využívá kulturní a náboženské rámce (hindutva) k oslovování voličů a mobilizuje masy na základě náboženství.
Žáci analyzují příklady sloganů, připravují férovou kampaň a hodnotí práci vrstevníků. Cílem je posílit mediální a občanskou gramotnost, etické uvažování a tříbit schopnost cílit na změnu kvality života, nikoli pouze posilovat emoce nepřátelství.

Anotace:
Tato sada tří propojených lekcí pomáhá žákům pochopit, co znamenala transformace české ekonomiky po roce 1989. Kombinuje témata z dějepisu, občanské výchovy i ekonomie a ekonomiky a nabízí tak hlubší vhled do období, kdy se naše země měnila z plánovaného hospodářství v tržní ekonomiku. Metodika si klade za cíl nejen přiblížit fakta, ale především pomoci žákům vcítit se do tehdejších dilemat a pochopit, že změna systému nebyla jen o svobodě, ale také o zodpovědnosti, nejistotě a dopadech na každodenní život. Metodika vychází z přednášky: Ondřej Ševeček: Rok 1989 – revoluce ekonomiky: od plánu k trhu (odkaz níže, spolupráce s FÚ AV), dělí se na 3 lekce.

Připravili jsme metodiku, která pracuje s politickým kompasem a může žáky vést k promyšlenějšímu a informovanému rozhodování, až půjdou k volbám.

Výhoda je, že v rámci lekce zůstáváte na neutrální půdě – nemusíte dávat najevo své politické preference, pokud nechcete. Žáci sami přijdou na to, která politická uskupení zastávají jaké postoje, a vy je jen provázíte diskusí.

Volební kalkulačka: kolik lidí ji zodpovědně vyplňuje, ale zasekávají se na tématech, u kterých odpovídají "nevím"? Kolikrát procházíme volební kalkulačku my, učitelé, u kterých není opakované "nevím" příliš žádoucí? Tato metodika by nám mohla práci s ní trochu usnadnit.